Vzdělávání · ⏱ 13 min čtení

Mike Oganesjan / Publikováno 10. června 2026

Pseudoprávo: proč „Česko je korporace” nefunguje (Čechoslováci)

„Česká republika neexistuje. Je to jen soukromá korporace s IČO. Vy nejste úředník, vy jste zaměstnanec firmy. A já jsem živý člověk, na kterého se vaše zákony nevztahují.”

Tuhle větu pronáší řidič, kterého zastavila hlídka. Pronáší ji obžalovaný v soudní síni. Pronáší ji dlužník před exekutorem. Zní to sebevědomě, používá právnicky znějící slova a odkazuje na „mezinárodní právo”. A je to kompletní nesmysl — pseudoprávní konstrukce, která u žádného soudu neobstála a obstát nemůže.

V Česku se téhle scéně říká Čechoslováci — podle nejviditelnějšího hnutí, které popírá existenci ČR. Patří k ní i „živí lidé” a „legitimní věřitelé ČR”. Pojďme si rozebrat, na čem stojí, proč to nefunguje — a proč je to nebezpečné nejen pro stát, ale hlavně pro samotné stoupence.

Odkud se to vzalo

Čechoslováci jsou domácí odnoží pseudoprávní subkultury, která vznikla v USA v 70. letech pod názvem sovereign citizens a postupně se rozšířila po celém Západě. Jádro narativu je všude stejné:

Stát neexistuje jako legitimní autorita — je to obchodní korporace.
Zákony se na mě nevztahují, pokud jsem k nim nedal souhlas.
Existuje tajné „skutečné” právo (námořní, obchodní, „common law”), které úřady tají.
Já jsem „živý člověk”, ne „osoba” zapsaná v matrice — a tím pádem mimo systém.

Tahle směs odpadlého práva, konspirace a magického myšlení nabízí jednu velmi lákavou věc: pocit, že existuje právní trik, kterým se vyvážete z dluhů, daní, pokut i trestů. Stačí znát správná zaklínadla a vyplnit správné formuláře. Nikdo nemusí splácet, nikdo nemusí k soudu.

Je to lež. Ale lež, která se dobře prodává.

Zahraniční paralely: stejný vir, jiné vlajky

Že nejde o neškodnou kuriozitu, ukazuje pohled do zahraničí. Fenoménem se zabývá i česká odborná literatura — článek „Fenomén tzv. popíračů existence České republiky” v časopise Trestní právo (1/2024) shrnuje, jak vypadají sesterská hnutí jinde ve světě:

USA — sovereign citizens. Původní hnutí ze 70. let stojí na teorii, že od roku 1933 na americkém území neexistuje legitimní stát „Spojené státy americké”, ale jen stejnojmenná obchodní korporace. Ve své původní podobě se zaměřovalo hlavně na zpochybňování legitimity vlády a neplacení daní. S hnutím se pojí řada bezpečnostních incidentů — od padělání dokumentů přes finanční podvody až po vraždy. FBI ho proto označuje za extremistické a teroristické hnutí spadající do kategorie domácího terorismu.
Kanada a Austrálie — „papírový terorismus”. Tamní odnože zahlcují soudy a úřady nekonečnými podáními, stížnostmi a peticemi, jimiž zpochybňují jakékoli pravomoci státu. Méně krve, stejná logika.
Německo — Reichsbürger („Říšští občané”). Desítky let staré hnutí tvrdí, že Německá říše nikdy nepřestala existovat, protože Výmarská ústava nebyla nikdy zrušena. V prosinci 2022 a březnu 2023 provedla německá policie rozsáhlá zatýkání: skupina napojená na toto hnutí podle vyšetřovatelů připravovala státní převrat násilnými prostředky včetně vražd vedoucích představitelů státu.
Skotsko. V roce 2021 se skupina protestujících pokusila obsadit zámek Holyrood v Edinburghu s argumentem, že tím naplňuje článek 61 Velké listiny práv a svobod — Magna charty z roku 1215.
Rusko — „Občané SSSR”. Zrcadlová verze: SSSR prý z právního hlediska nikdy nezanikl, protože nebyly dodrženy všechny formality, takže není třeba uznávat úřady Ruské federace. Sovětský rubl je podle nich stále jedinou platnou měnou.

Vzorec je všude totožný: najdi historický okamžik, prohlas ho za „právně neplatný”, a od něj odvoď, že současný stát, jeho zákony a dluhy vůči němu neexistují. Mění se jen letopočty a vlajky.

Česká verze: „ČR je korporace” a „legitimní věřitelé”

V Česku se narativ napojil na specificky domácí historii — na rozdělení Československa v roce 1993.

Klíčové tvrzení zní: rozdělení Československa bylo nelegální, Česká republika právně neexistuje a je jen soukromá firma „zapsaná v obchodním rejstříku v USA”. Skutečným státem prý dál je Československo. Z toho stoupenci dovozují, že:

Nemusí platit daně, poplatky ani exekuce — protože „korporaci” nic nedluží.
České soudy a policie nemají žádnou pravomoc.
Občanský průkaz je „smlouva s korporací”, kterou lze vypovědět.

Nejviditelnější tváří téhle scény je dezinformátor Pavel Zítko, který se prohlašuje za „generálního konzula Československé republiky” a vede hnutí Čechoslováci. Zítko dokonce zaslal ruskému velvyslanectví dopis se žádostí o pomoc „při právní obnově Československa” — čímž pseudoprávní agendu propojil s proruskou propagandou. Zítko byl obžalován ze šíření poplašné zprávy a nepravomocně odsouzen; presumpce neviny u dosud neodsouzených tvrzení platí.

Do stejného okruhu patří i bývalý pražský taxikář Zdeněk Ponert, který od předražování jízdného turistům přešel ke „slovanské” agendě a popírání existence ČR. Na svých „přednáškách” podle dostupných ověření odebíral lidem občanské průkazy „výměnou” za vlastní formulář.

Stejný narativ — že ČR je korporace a Československo právně trvá — je i jedním z pilířů ufologické sekty Novija Gána Sepata, jejíž členové jezdí s falešnými SPZ a používají plastové „občanské průkazy” vydané sektou.

Kdy se to v Česku objevilo a kolik má hnutí příznivců

V Česku jde o poměrně čerstvý fenomén. První veřejné projevy zaznamenal zmíněný odborný článek už v roce 2017, kdy se zastánci těchto idejí u Nejvyššího správního soudu domáhali vyslovení neplatnosti voleb do Poslanecké sněmovny — s argumentem, že „chybnou činností státních úředníků se všichni občané České republiky stali nevědomky dlužníky navrhovatele”, takže volby nemohly být platně vyhlášeny. Soud návrh pochopitelně smetl; obsahově totožné pokusy se opakovaly i v letech 2018 a 2021. Do povědomí širší veřejnosti se scéna dostala až na přelomu let 2022 a 2023 a poprvé se o ní stručně zmiňuje zpráva Ministerstva vnitra o extremismu za první pololetí roku 2023.

Důležitý odborný poznatek: nejde o jednotné hnutí. Jednotlivé skupiny se neshodnou ani na tom, kdy „legitimní stát” vlastně zanikl — datace se pohybují od 25. února 1948 po 1. leden 1993. Ideově jde o slepenec proticovidových, konspiračně-teoretických a revizionistických fragmentů, který drží pohromadě jediný společný narativ: delegitimizace státu, jeho moci a představitelů. Skupiny si navíc příznivce navzájem „přetahují” se zbytkem dezinformační scény, kterou spojuje obecný antisystémový sentiment.

A kolik jich je? Odborný článek to říká bez obalu: tvrzení o neexistenci České republiky je konstrukt natolik absurdní, že reálně nemůže získat masovou podporu. Zároveň ale varuje, že fenomén nelze bagatelizovat — i pouhé desítky či stovky aktivních prosazovatelů dokážou narušovat chod a řádné fungování demokratických institucí, jak ukazují incidenty u soudů doma i v zahraničí.

K šíření slouží podle bakalářské práce o dezinformacích a bezpečnosti ČR (Policejní akademie, 2024) stejné kanály jako u zbytku dezinformační scény: Facebook, Telegram, řetězové e-maily a stále více chatovací aplikace, kde nelze obsah mazat ani blokovat. Dezinformační weby navíc fungují i jako svolávací kanál — vyzývají lidi k účasti na demonstracích a k tomu, aby své antisystémové názory „projevovali navenek”. Podhoubí je úrodné: podle citovaných průzkumů je vůči dezinformacím zranitelná zhruba třetina Čechů a výzkum agentury STEM z roku 2021 ukázal, že informacím vlády tehdy věřilo jen 28 % společnosti.

Falešné doklady, podílové listy a „živý člověk”

Pseudoprávní scéna si vyrobila vlastní paralelní byrokracii. Vypadá oficiálně, používá razítka a paragrafy — a nemá žádnou právní hodnotu.

Pseudoprávní nástroj	Co tvrdí stoupenci	Realita
Vlastní „občanský průkaz”	Náhrada za doklad „korporace”	Bezcenný papír/plast. Vydávání falešného dokladu je trestný čin.
Falešné SPZ	Auto „není registrované u korporace”	Jízda s neplatnou značkou = přestupek i trestný čin.
„Výpověď smlouvy” s úřadem	Vyvázání z daní a zákonů	Žádná smlouva neexistuje. Povinnosti trvají.
„Podílový list” / pohledávka za ČR	Stát mi dluží miliony	Smyšlená pohledávka. Nikdy nebyla vyplacena.
Deklarace „živého člověka”	Nejsem „osoba”, zákon neplatí	Právo nerozlišuje „živého člověka” a „osobu” tak, jak tvrdí.

Klíčový mýtus je koncept „živého člověka” (živý muž / živá žena). Podle něj existují dvě entity: skutečný „živý” člověk z masa a kostí, a „právnická fikce” — vaše jméno psané VELKÝMI PÍSMENY v dokladech, kterou prý při narození vytvořil stát, aby vás mohl „vlastnit”. Když se prohlásíte za „živého člověka” a odmítnete „fikci”, údajně se vyvážete z jurisdikce soudů.

Tohle nemá oporu v žádném zákoně. České právo zná pojem fyzická osoba a právnická osoba — žádná tajná třetí kategorie „živého člověka mimo systém” neexistuje. Jde o doslovný překlad amerických textů, který v českém právním řádu nedává smysl ani jazykově.

Proč to u soudu vždycky prohraje

Soudy v Česku i v zahraničí se s pseudoprávní argumentací setkávají pravidelně. Výsledek je vždy stejný: prohra, často zhoršená pro toho, kdo ji použil. Existuje pro to několik důvodů.

1. Pravomoc soudu nezávisí na souhlasu obžalovaného. Trestní ani civilní řízení se nevede na základě „smlouvy”, kterou lze vypovědět. Pravomoc soudu plyne ze zákona a z Ústavy — ne z toho, zda ji obžalovaný „uznává”.

2. Stát existuje bez ohledu na to, co kdo tvrdí. Existence České republiky je dána ústavním pořádkem, mezinárodním uznáním, členstvím v OSN a EU. Tvrzení „ČR je firma v USA” není právní argument — je to ověřitelně nepravdivé faktické tvrzení.

3. Magická slova nemají právní účinky. Žádná formulace („nedávám souhlas”, „pod nátlakem”, „bez újmy na právech”) nezruší povinnost svědčit, platit, dostavit se. Soudci tyto fráze znají a ignorují je.

4. Použití pseudopráva často přitíží. Když obžalovaný odmítá spolupracovat, narušuje jednání nebo vyhrožuje úředníkům, riskuje další stíhání. Zítkovi stoupenci se podle médií podíleli na násilném vniknutí do soudní síně při procesu s další postavou scény — vysadili dveře a napadli justiční stráž. To není obrana — to je trestná činnost.

Mezinárodní precedent je jednoznačný. Kanadský soud v rozsáhlém rozhodnutí Meads v. Meads (2012) systematicky zmapoval desítky pseudoprávních argumentů (tzv. OPCA — Organized Pseudolegal Commercial Arguments) a každý z nich označil za neúčinný. Citují ho soudy po celém světě, protože jako první popsal celý ekosystém těchto triků.

Kde končí svoboda projevu a začíná trestný čin

Důležitá věc na úvod: samotné hlásání těchto teorií — psát a točit videa o tom, že ČR neexistuje — trestné není. Odborný článek v Trestním právu výslovně uvádí, že podobně bizarními názory by se za normálních okolností nebylo nutno vážně zabývat „s poukazem na svobodu projevu”. Absurdní názor není zločin.

Trestní právo nastupuje až ve chvíli, kdy se od řečí přejde k činům. Článek mapuje typické situace, kdy se radikalizovaní stoupenci dostávají do střetu se zákonem:

Pohrdání soudem. Hlučné narušování jednání, skandování o „neexistenci státu”, požadavky, aby soudci „předložili akreditaci” nebo smlouvu, na jejímž základě smí rozhodovat. Postižitelné je i skandování pod okny jednací síně. A pozor — argument svobodou projevu tady neobstojí: autorita soudní moci je ústavní hodnota a její ochrana může být legitimním důvodem omezení projevu.
Výtržnictví a násilí proti úředním osobám. V květnu 2023 dav příznivců vtrhl do jednací síně Městského soudu v Praze a přetlačováním s justiční stráží vyvrátil dveře z dveřních závěsů; jiná skupina znemožnila vazební zasedání soudu v Hradci Králové. Přesně tady končí „názor” a začíná násilí proti orgánu veřejné moci.
Přisvojení pravomoci úřadu. „Legitimní věřitelé” v srpnu 2022 ustavili vlastní „Radu nositelů kompetencí a státnosti pro ČSR”, která má „dočasně nahrazovat prozatímní vládu” — a začali vydávat „dekrety” a „příkazy” uvozené formulací „Jménem republiky”, které rozesílají datovými schránkami skutečným úřadům. Vydávání vrchnostenských aktů jménem neexistujícího státu může naplnit skutkovou podstatu trestného činu přisvojení pravomoci úřadu.
V krajní teoretické rovině i rozvracení republiky. Některé dokumenty scény netají záměr „v plném rozsahu restaurovat Československo” — což z podstaty věci předpokládá zánik ČR jako svrchovaného státu. Pokud by k tomu byly užity násilné prostředky, jde podle článku o terén nejzávažnějšího trestného činu proti ústavním základům státu. Že to není čistá teorie, ukázali němečtí Reichsbürger a jejich plánovaný převrat.

Shrnuto: stát nechává mluvit i ty, kdo popírají jeho existenci. Ale jakmile někdo ruší soud, sahá na úřední osoby nebo si hraje na vlastní vládu, přestává jít o svobodu projevu — a začíná trestní zákoník.

Proč je to nebezpečné

Mohlo by se zdát, že jde o neškodné podivíny. Není to tak. Pseudoprávo lidem reálně ničí životy — a nejvíc ublíží samotným stoupencům.

Finanční zkáza. Kdo přestane na radu „guru” platit daně, pojištění nebo splátky, neunikne dluhům — naopak je znásobí o penále, úroky a náklady exekuce. Dluh nezmizí, jen naroste.
Trestní stíhání. Falešné doklady, neplatné SPZ, neplnění vyživovací povinnosti, maření úředního rozhodnutí, vyhrožování úředníkům — to vše jsou reálné trestné činy s reálnými tresty.
Eskalace násilí. Kombinace přesvědčení „stát je nelegitimní” a „úředníci nemají právo mě zastavit” vede ke konfliktům. V zahraničí skončily kontroly se sovereign citizens i přestřelkami.
Vykořisťování. Scéna je propojená s vybíráním peněz — za „semináře”, „dokumenty”, členství. Důvěřivý člověk zaplatí za radu, která ho přivede k soudu. To je přímý most k byznys modelu dezinformátorů.

Stejně to vidí i bezpečnostní analytici. Centrum proti terorismu a hybridním hrozbám Ministerstva vnitra v materiálu věnovaném této scéně shrnuje, že potenciální nebezpečí jejích stoupenců spočívá v tom, že si vytvářejí konfliktní potenciál vůči libovolným státním orgánům včetně bezpečnostních složek — jejich běžné aktivity (kontrolu, předvolání, exekuci) chápou jako ilegální ohrožení, vůči němuž je legitimní se „bránit”, a to jakýmikoliv prostředky. Policii přitom vnímají nikoli jako orgán státu, ale jako „soukromou bezpečnostní službu”, kterou údajní „uchvatitelé Československa” používají k perzekuci obyvatel. S takovým nastavením v hlavě se i obyčejná silniční kontrola může zvrtnout v násilný incident.

A je tu ještě jeden logický důsledek, na který upozorňuje odborný článek: kdo uvěří, že Česká republika neexistuje, pro toho logicky neexistuje ani její právní řád — zákony jsou jen „firemní předpisy”, nezávazné a nevymahatelné. Z takového přesvědčení neplyne jen neplacení pokut. Plyne z něj ochota porušit cokoli.

Typický stoupenec není zločinec. Je to často zoufalý člověk v dluzích, který hledá únik — a místo pomoci dostane lež, která jeho situaci zhorší.

Jak rozpoznat pseudoprávo a nenaletět

Pseudoprávní argumentaci poznáte podle několika opakujících se znaků. Když je uvidíte, zbystřete.

Tvrzení, že existuje „tajné skutečné právo”. Skutečné právo není tajné. Najdete ho ve Sbírce zákonů, je veřejné a vykládají ho soudy.
Magická zaklínadla a formuláře za peníze. Pokud někdo prodává „dokument”, který vás „vyváže ze systému”, je to podvod.
Záměna faktů za názor. „ČR je korporace” se tváří jako právní názor, ale je to ověřitelně nepravdivé tvrzení. Tady pomáhá znát argumentační fauly — pseudoprávo na nich stojí.
Apel na strach a frustraci. Cílí na lidi v dluzích, ve sporu s úřadem, naštvané na „systém”. To je klasický rys dezinformační kampaně.
Odkazy na zahraniční „precedenty”, které neplatí. Americké common-law triky nemají v českém právu žádnou váhu.

A nejjednodušší test: zeptejte se, kolik lidí těmito triky reálně vyhrálo soud nebo zrušilo dluh. Odpověď je nula. Kdyby to fungovalo, nepoužívali by to jen lidé, kteří kvůli tomu sedí nebo jsou v exekuci.

Pokud řešíte reálný právní problém, jediná cesta vede k zákonu a ke skutečnému právníkovi — ne k „živému člověku” na YouTube.

Shrnutí

Tvrzení Čechoslováků	Co je pravda
„ČR neexistuje, je to korporace.”	ČR je suverénní stát uznaný OSN, EU a mezinárodním právem.
„Zákony se na mě nevztahují bez souhlasu.”	Pravomoc soudu a platnost zákonů na souhlasu nezávisí.
„Jsem živý člověk, ne osoba.”	České právo žádnou takovou kategorii nezná.
„Mám podílový list / pohledávku za ČR.”	Smyšlený dokument bez právní hodnoty.
„Falešný doklad mě vyváže ze systému.”	Vydávání falešných dokladů je trestný čin.
„Tímhle trikem zruším dluhy a tresty.”	Nikdo tím nikdy nevyhrál. Dluhy i tresty rostou.

Pseudoprávo není alternativní právní škola. Je to past — postavená z lží, prodávaná lidem v nouzi, a vedoucí k dluhům, stíhání a izolaci. „Česko je korporace” nefunguje. Nikdy nefungovalo. A nikdy fungovat nebude.

Když vám někdo nabízí kouzelný únik ze zákona, neptejte se, jak chytrý ten trik je. Ptejte se, kdo na něm vydělává.

Naše práce stojí čas, peníze a nervy. Pomoz nám pokračovat.

Podpořit DETEKTIVNÍ PARTU →

← Zpět na články