Jak dezinformátoři vydělávají na strachu (byznys model)

Položte si jednu otázku, kdykoli sledujete „statečného bojovníka za pravdu”: kde má účet?

Protože ten účet tam skoro vždycky je. Pod videem o tom, jak nám lžou elity. V popisku k živému přenosu o blížící se válce. V příspěvku o tom, že systém pronásleduje nevinné. Vždycky se najde QR kód, transparentní účet, kryptopeněženka nebo prosba „pošlete, na co můžete”. Dezinformace nejsou jen ideologie. Pro mnoho lidí na téhle scéně jsou to živnost — a docela výnosná.

Tenhle text rozebírá mechaniku: jak se ze strachu, hněvu a nedůvěry vyrábějí peníze. Kdo to dělá, jaké nástroje používá a proč to funguje.

Strach se prodává lépe než pravda

Základní princip je psychologický. Strach, hněv a pocit ohrožení nutí lidi jednat — rychle a bez rozmyslu. A jednou z forem jednání je poslat peníze.

Dezinformátor proto nepotřebuje, abyste mu věřili v klidu. Potřebuje, abyste se báli. Bojíte-li se mobilizace, války, očkování, „náhrady obyvatelstva”, konce hotovosti nebo „pádu systému”, jste náchylnější:

zaplatit za „pravdivé informace, které tají média”,
podpořit „jediného člověka, který se nebojí mluvit”,
koupit si „ochranu” — doplňky, krypto, knihy, kurzy.

Strach navíc vytváří loajalitu. Kdo uvěří, že guru je poslední hradba proti zlu, ten neodejde, i když dostane varování. A pravidelně přispívá. Tohle je ekonomické jádro celé scény: vyrob nepřítele, vyrob ohrožení, a pak nabídni sám sebe jako řešení.

Že nejde jen o dojem, potvrzuje i výzkum. Analýza Prague Security Studies Institute, kterou cituje bakalářská práce o dezinformacích a bezpečnosti ČR (Policejní akademie, 2024), rozdělila české dezinformační weby do čtyř kategorií podle motivace a zdrojů financování — a za nejnebezpečnější označila právě weby provozované primárně pro zisk, protože jsou nejúspěšnější v generování peněz a poutání pozornosti. Jejich nejúčinnějším zdrojem příjmu je reklama: nejziskovější český dezinformační web si podle odhadů institutu přišel jen na reklamách na přes 300 tisíc korun měsíčně. Weby „o zdraví” k tomu přidávají e-shopy s doplňky stravy a krystaly s „léčivým účinkem”. Ideologie je u části scény upřímná — ale práce shrnuje hlavní motivace dezinformátorů jednoznačně: finanční prospěch, antisystémová ideologie a v některých případech moc. Weby přitom reagují na jakékoli aktuální téma, ze kterého lze „vytěžit co největší sledovanost a zisk” — strach je prostě nejlépe prodávané zboží.

Sedm kanálů monetizace

Peníze na dezinformační scéně tečou několika opakujícími se cestami. Málokdy jde jen o jednu — typicky se kombinují.

Kanál	Jak to funguje	Příklad ze scény
Spolek	Právní obal pro vybírání darů, „na provoz a boj”	Zítkův spolek „Srdcem pro vlast”
Transparentní účet	Vzbuzuje dojem poctivosti; slouží i jako štít	Kampaně „pošlete na účet”
Kampaň „pošlete na účet”	Akutní výzva navázaná na strach/událost	„Prezidentská kampaň”, „na advokáta”
Dary a předplatné	Pravidelný příjem od loajálních fanoušků	Členské platformy, Patreon-style
Kryptoměny	Těžko dohledatelné, mimo banky	Projekty s prvky pyramidy
Prodej produktů	„Zázračné” zboží, doplňky, kurzy	„Zázračný fén”, urinoterapie
Politika	Funkce, dotace, asistentský plat z EU	Asistent europoslance

Podívejme se na ty nejdůležitější zblízka.

Spolek jako firma na dary

Spolek je legální právní forma. Na dezinformační scéně se ale často mění v jednoosobní firmu na vybírání peněz, kde zakladatel = jediný člen = statutár = příjemce.

Učebnicový příklad popsala média u dezinformátora Pavla Zítka a jeho spolku „Srdcem pro vlast”. Zítko je jeho jediným členem i statutárním zástupcem. Spolek podle Hospodářských novin inkasoval přes 224 tisíc korun na transparentním účtu — a z účtu odtekla většina částky, přičemž média doložila i platby osobních výdajů, včetně tankování auta. Spolek přitom dlouhodobě nepublikoval zákonem vyžadované hospodářské výsledky. Protikorupční linka proto přímo vyzvala dárce, aby zvážili trestní oznámení pro podezření ze zpronevěry. (Zítko nebyl v této věci pravomocně odsouzen; presumpce neviny platí.)

Funguje to, protože spolek dodává zdání legitimity. „Posíláte spolku, ne mně.” Jenže když je spolek jen prázdná schránka s jediným člověkem, který si s penězi nakládá, jak chce, je to pouze elegantnější forma osobní kasičky.

Transparentní účet jako štít před exekutory

Transparentní účet má jednu zvláštní funkci, která se na první pohled neukáže. Vypadá jako důkaz poctivosti — „vidíte, kam peníze jdou”. Ale slouží i jako obrana před věřiteli.

Když je člověk v exekuci, jeho osobní účty mohou být obstaveny. Pokud ale peníze tečou na účet spolku, formálně nepatří jemu — patří „organizaci”. A z té se dají čerpat na „provoz”, aniž by je exekutor přímo sebral dlužníkovi.

Přesně tohle je kontext u Zítka, který dluží kolem 5 milionů korun a čelí exekucím. V době, kdy byl na útěku před soudem, server Extra.cz upozornil na podezřelé výběry hotovosti z transparentního účtu spolku — interpretované jako snaha financovat život na útěku z peněz, které lidé poslali na „kampaň”.

Mechanika je jednoduchá: lidé pošlou peníze „na věc”, a ty skončí mimo dosah těch, komu dlužník reálně dluží. Štít z poctivě vypadajícího účtu.

„Pošlete na účet”: monetizace akutní krize

Nejúčinnější výzvy jsou navázané na konkrétní událost a urgenci. Vzorec je vždy podobný:

Nastane (nebo se vyrobí) krize — „jdou po mně”, „blíží se válka”, „zakazují hotovost”.
Guru se vykreslí jako oběť/zachránce — „bojuju za vás, ale potřebuju vaši pomoc”.
Přijde výzva s účtem — „na advokáta”, „na kampaň”, „na provoz”.

Zítkovi příznivci mu na nikdy nepodanou prezidentskou kandidaturu poslali přes půl milionu korun. Doručil přitom jen 15 589 podpisů z potřebných 50 000 — kandidatura byla odmítnuta. Peníze ale zůstaly. Tohle je podstata modelu: výsledek není podstatný, podstatný je výběr.

Stejný vzorec — „systém po mně jde, podpořte mě” — uvidíte u řady postav scény, včetně politika a dezinformátora Lubomíra Volného, který svou rétoriku dlouhodobě staví na konfrontaci se „systémem”, nebo u Ivana Smetany, proslulého šířením lží a konfliktní rétorikou. Mezi obětí systému a sbírkou na účet bývá jen pár vteřin videa.

Kryptoměny a „zázračné produkty”

Když selžou tradiční kanály, scéna sahá po kryptoměnách a prodeji zboží.

Kryptoměny jsou atraktivní ze tří důvodů: jsou hůř dohledatelné, jsou mimo bankovní systém (který scéna líčí jako nepřítele) a dají se zabalit do příběhu „svobodných peněz mimo elity”. U Zítka média popsala projekt Tycoon69, který ČT 168 hodin označila za neexistující kryptoměnu s prvky pyramidového schématu, a projekt BCB4U, u nějž Finančně analytický úřad podal trestní oznámení poté, co firma vybrala kolem 8 milionů korun od investorů.

„Zázračné produkty” jsou klasika — od doplňků stravy po naprosté absurdity. Zítko podle ČT prodával „zázračný fén”, který měl z běžné vody dělat „studánkovou”. Ezo-byznys a sektářské „léčení” za peníze jsou ostatně páteří financování i u některých sekt.

Politika jako příjem

Poslední a nejrespektovaněji vypadající kanál je politika. Funkce přináší plat, dotace a institucionální plat asistentů.

Příkladem je Daniel Sterzik alias „Vidlák”, bloger a dezinformátor, který se stal asistentem europoslance v Evropském parlamentu a později předsedou politického hnutí. Z internetového „hlasu” se tak stal člověk s institucionálním příjmem a politickým krytím — což je pro scénu nejvyšší meta. (DETEKTIVNÍ PARTA Sterzika vylákala, aby si přijel vyzvednout 600 000 Kč — jedna z našich známých kauz.)

Politika navíc dává to, co peníze samy nekoupí: zdánlivou legitimitu. Z „konspirátora” se stane „opoziční politik”, a kritika se rámuje jako „pronásledování politického oponenta”.

Jak nefinancovat dezinformace

Nejúčinnější obrana je nepřispívat. Pár pravidel, jak nepodpořit byznys se strachem:

Ptejte se, kdo na sdělení vydělává. Když je pod „pravdou” účet, je to prodejní stránka, ne žurnalistika.
Nedůvěřujte urgenci. „Pošlete hned, než bude pozdě” je prodejní trik, ne informace.
Ověřujte, kam peníze jdou. Transparentní účet ukazuje pohyby — podívejte se na ně. Spolek bez zveřejněného hospodaření je varovný signál.
Pozor na „zázraky a krypto”. Zázračné produkty a „revoluční” měny od dezinformátorů jsou typicky podvod.
Hlaste podezření. U podezření ze zpronevěry darů má smysl podat trestní oznámení — přesně to doporučila i Protikorupční linka u Zítkova spolku.

A pokud chcete vědět, jak veřejně dohledat, kdo financuje koho — k tomu slouží právo na informace, jeden z hlavních nástrojů naší práce.

Shrnutí

Otázka	Odpověď
Jsou dezinformace byznys?	Ano. Pro mnoho aktérů jde o hlavní příjem.
Co se prodává?	Strach, hněv a pocit ohrožení — převedené na dary.
Hlavní nástroje?	Spolky, transparentní účty, sbírky, krypto, produkty, politika.
K čemu slouží spolek?	Zdání legitimity a štít před exekutory.
Jak nenaletět?	Ptát se „kdo na tom vydělává”, nedat se hnát urgencí, ověřovat účet.

Dezinformace nejsou jen lež. Jsou to lži, na kterých někdo vydělává — často na úkor lidí v nouzi, kteří hledají pravdu a místo ní financují cizí dluhy. Až příště uvidíte „statečného bojovníka za pravdu”, podívejte se pod video. Ten účet vám řekne víc než celá hodina jeho řečí.

Naše práce stojí čas, peníze a nervy. Pomoz nám pokračovat.

Podpořit DETEKTIVNÍ PARTU →

← Zpět na články