PLEŠATÁ BOUŘE byla naše nejdelší operace — trvala rok a půl. Celou tu dobu jsme s dezinformátorem Pavlem Cimbálem komunikovali pod smyšlenou identitou „Aleše“. Nikdy jsme mu neřekli, kdo Aleš je — že jde o policistu s přístupem k neveřejným informacím, si domyslel sám. Krmili jsme ho „důkazy“ ušitými na míru jeho teoriím: podvrženými papíry o tom, že jeden z členů našeho vlastního týmu je tajně příslušník BIS, i bitcoinovou peněženkou, o které dodnes nikdo neví, komu patří. Cimbál všemu uvěřil a rozesílal to na státní zastupitelství, poslancům i do médií. Nakonec se s „Alešem“ dvakrát osobně sešel.
Pavel Cimbál na nás útočí od léta 2024 — devět článků v Deníku TO a stovky příspěvků na sítích, ve kterých člena DETEKTIVNÍ PARTY Mika Oganesjana vykresluje jako organizovaný zločin krytý policií, tajnými službami a vládou. Rozhovor tváří v tvář vždy odmítl. Tak jsme za ním přišli oklikou.
Rok a půl jsme mu psali jako „Aleš“. Nikdy jsme netvrdili, že Aleš je policista ani že má nějaké postavení — roli spřízněného insidera si Cimbál dosadil sám. Nám stačilo mlčet a nechat ho, ať nám ukáže, jak pracuje s „důkazy“: co si ověří, co spolkne a co pošle dál. Interně jsme operaci vedli nejdřív jako „Plešatý štít“; ve chvíli, kdy padla maska, se změnila na „Plešatou bouři“.
Co jsme mu podstrčili
Postupně a trpělivě jsme Cimbálovi předkládali materiál ušitý přesně na jeho teorie:
- Falešná čísla jednací a „lustrace“ — smyšlené spisové značky a údajné výpisy z policejních systémů, které měly dokazovat, že se „něco chystá“.
- Bitcoinová peněženka — kterou jsme prostě našli na blockchainu a dodnes nevíme, komu patří. Podstrčili jsme ji jako „Oganesjanovu“ peněženku na praní peněz. Vtipné je, že když jsme na ni narazili, bylo v ní asi 20 milionů korun — a vůbec jsme netušili, že jednou v ní bude 70 milionů a že právě ta částka bude Cimbálovi připadat tak podezřelá, že kolem ní postaví celou teorii.
- Podvržené papíry o BIS — dokumenty, které měly „prokazovat“, že Kryštof Smejkal, člen našeho týmu, je ve skutečnosti tajný příslušník Bezpečnostní informační služby. Do papírů jsme naschvál zabudovali indicie, že jde o padělek — místo kolonky „datum narození“ v nich stálo „narozeniny“. Cimbál si toho nevšiml a vzal je jako pravé.
Cimbál si nic z toho neověřil. Naopak — všechno bral jako potvrzení své vlastní teorie a hnal to dál.
Jak s tím naložil
Naše smyšlené „důkazy“ Cimbál neroznášel po hospodě. Rozesílal je na státní zastupitelství, poslancům, politickým stranám a do redakcí. Část z nich zapracoval přímo do svých článků v Deníku TO a do příspěvků na sítích, kde je svým čtenářům předložil jako fakta. Vymyšlené peníze, vymyšlené spisy i vymyšlenou tajnou službu tak z jeho klávesnice převzali lidé, kteří netušili, že celý zdroj je jedna postava, které jsme ani neřekli, kdo doopravdy je.
Když s tím obešel BIS — a poslali ho do háje
S podvrženými papíry o „příslušníkovi BIS“ — konkrétně že jím je Kryštof Smejkal, člen DETEKTIVNÍ PARTY — začal Cimbál pod hlavičkou Deníku TO obesílat úřady. Napsal i přímo Bezpečnostní informační službě a ptal se, zda je „skupina Mika Oganesjana řízena přímo BIS“. Odpověď tiskového mluvčího BIS Ladislava Šticha stojí za ocitování:
„Vámi jmenovaná osoba nám není známa, vaše informace považujeme za výmysl, na který nelze nijak reagovat.“
Ladislav Šticha, tiskový mluvčí BIS — e-mail redakci Deníku TO, 10.–11. 6. 2026
Když redakce nedala pokoj, přišla druhá, ještě jasnější odpověď:
„Je mi líto, s neschopností porozumět textu vám opravdu nepomohu. Odpověď jste dostali zcela jednoznačnou. Pro zvláště intelektuálně nesmělé tazatele: Ne. Ne. Viz 1. a 2. …“
Ladislav Šticha, tiskový mluvčí BIS
Tajná služba tedy Cimbálovi napřímo napsala, že jeho „důkaz“ je výmysl. On přesto pokračoval — protože ten výmysl byl náš a on ho pořád považoval za pravdu.
Bitcoin, který nikdy nebyl jeho
Nejlíp celou operaci vystihuje ta bitcoinová peněženka. Byla to náhodná adresa z blockchainu, o které dodnes nevíme, komu patří — my ji Cimbálovi jen podstrčili jako Oganesjanovu peněženku na praní peněz. On na ní vystavěl kompletní kriminální příběh a začal opakovaně tlačit na policii a NCOZ, ať tu „nezdaněnou a ukradenou“ kryptoměnu zajistí. Když se nic nedělo, obviňoval z toho konkrétní lidi:
„Jak je možné, že se křivka přílivu bitcoinových financí na Oganesjanův průtokový účet zploštila přesně v den, kdy se na vedení NCOZ dostal návrh na jeho zajištění?“
Pavel Cimbál o peněžence, o které DETEKTIVNÍ PARTA neví, komu patří
„Na NCOZ blokuje šetření ředitel Mazánek… za pokračující nečinnost je odpovědný v tuto chvíli ředitel NCOZ Mazánek.“
Pavel Cimbál veřejně obviňuje ředitele NCOZ
Peněženka nikdy nebyla Oganesjanova. Žádné „přesměrované penězovody“, žádná ukradená kryptoměna k zabavení. Byla to cizí adresa, kterou jsme mu poslali e-mailem — a Cimbál z ní během pár minut upletl důkaz o praní špinavých peněz a začal kvůli ní veřejně buzerovat policii i jmenovitě ředitele NCOZ. Tenhle typ konstrukce pak putoval do jeho článků, trestních oznámení a podání, kterými zahltil orgány veřejné moci.
První setkání: pomluvil všechny své kamarády
Po měsících psaní přišlo první osobní setkání — Cimbál a „Aleš“ spolu v autě. Cimbál dorazil v přesvědčení, že sedí naproti spřízněnému člověku, který mu pomáhá, a rozpovídal se. Před kamerou, o které nevěděl, sám a s viditelnou chutí shodil prakticky celou dezinformační scénu, se kterou jinak veřejně drží. Nikdo mu nic nevkládal do úst — mluvil úplně o všech: o Lence Tarabové, o Ivanu Smetanovi i o politicích, kteří se s ním baví.
Vlastního parťáka Ivana Smetanu shodil obzvlášť. Popsal, jak už mu ve scéně „ani nic neříkají“, protože „nemyslí“ a všechno zbabrá — že Smetana zůstal nakonec sám a sám si za to může. Politika Jindřicha Rajchla, se kterým jinak sympatizuje, rovnou označil za mafiána. Takhle Cimbál mluví o lidech, se kterými na veřejnosti drží basu — jakmile si myslí, že ho nikdo neposlouchá.
Spolkl přesně to, co jsme mu naservírovali
Jádro operace byl okamžik, kdy jsme Cimbálovi v autě předali vymyšlené „papíry“. Nepřečetl si je kriticky — vzal je jako důkaz, který „potvrzuje tu věc, co jsme si oba dva mysleli“. Přesně tak funguje potvrzovací zkreslení: dáte člověku papír, který mu říká, co chce slyšet, a on se neptá, odkud je.
Kolikrát to mohl odhalit — a stejně slepě věřil
V průběhu operace bylo hned několik momentů, kdy si Cimbál mohl uvědomit, že něco nehraje. Přesto věřil dál. Nejsilnější je tenhle: 24. listopadu 2025 poslal „Alešovi“ hlasovku, ve které o soudkyni prohlásil:
„Ta soudkyně je úplně blbá, akorát to bohužel nemůžu říct.“
Pavel Cimbál — hlasová zpráva „Alešovi“, 24. 11. 2025
Tuhle nahrávku pak Mike nechal přehrát přímo u soudu — a Cimbál na to stejně nepřišel. Naopak: o pár týdnů později, 28. ledna 2026, když se ho „Aleš“ zeptal, jestli o soudkyni někdy řekl, že je blbá, zapřel to i sám před sebou:
„Veřejně zcela jistě ne, a soukromě asi taky ne, já tohle slovo nepoužívam, ale čert ví, co je to za pochybné audio.“
Pavel Cimbál — 28. 1. 2026, o vlastní nahrávce
Vlastní hlasovku, kterou sám nahrál, označil za „pochybné audio“. Přesně v takových chvílích mohl operaci prokouknout — a místo toho nám věřil dál.
Tohle je jen zlomek
Za rok a půl nám Cimbál sám vyprávěl mnohem víc, než se do jednoho článku vejde — o dezinformační scéně, o politicích i o sobě. Všechno postupně zveřejníme: v následujících měsících to vydáme jako vícedílný dokumentární film o dezinformacích. Tohle je zatím jen to, co je známé teď.
Poslechněte si, co nám „jako Alešovi“ posílal
Za rok a půl nám Cimbál poslal desítky hlasových zpráv, ve kterých spřízněnému „Alešovi“ s naprostou důvěrou vykládal svoje teorie i neveřejné plány. Tady je devět z nich — včetně té, kde o soudkyni říká, že je „úplně blbá“:
O státní zástupkyni: „chová se vyloženě nestandardně“.
O průběhu správního a trestního řízení s Oganesjanem.
„Soud se na to netváří nijak“ — o mařeném jednání.
„Mluvil jsem o tom s lidmi z bezpečnostních složek, vysoko postavenými…“
„Je děsivé, jak je to celé plošné.“
Ze soudu, při nahlížení do spisu.
O advokátce a „plné moci“.
„Ta soudkyně je úplně blbá, akorát to bohužel nemůžu říct.“ — nahrávku Mike přehrál u soudu, Cimbál ji později zapřel jako „pochybné audio“.
Po jednom z incidentů — svým stylem.
A tohle je jen zlomek celého archivu. Zbytek postupně vyjde v připravovaném dokumentu.
Druhé setkání a konfrontace
Při druhém setkání padla maska. Muž, kterého Cimbál rok a půl znal jako „Aleše“, byl ve skutečnosti součástí týmu, na který si celou dobu stěžoval. Došlo ke konfrontaci, kde jsme mu jeden po druhém ukázali, že čísla jednací, peněženka i „papíry o Smejkalovi“ — všechno, o co opíral svoje články a udání — jsme si vymysleli my a on to bez ověření roznesl dál.
Reakce: „okradli mě“ — lež, kterou vyvrátí naše vlastní kamery
Půl dne po konfrontaci Cimbál na sociálních sítích zveřejnil, že ho „oloupila Oganesjanova tlupa“ — že mu vzali batoh a tašku za 24 000 Kč a že ho fyzicky napadli. Nic z toho se nestalo. Nikomu jsme nic nevzali a k žádnému násilí nedošlo. Celé setkání jsme si natáčeli z několika kamer včetně 360stupňové, která viděla na všechny strany — takže o tom, co se na místě dělo a nedělo, nemusíme spekulovat, máme to celé zaznamenané.
Tím, že nás Cimbál veřejně a lživě obvinil ze spáchání trestného činu, ovšem sám naplnil skutkovou podstatu trestného činu křivého obvinění podle § 345 trestního zákoníku — obvinění navíc učinil veřejně na sociálních sítích, což je přitěžující okolnost. Proto na něj podáme trestní oznámení pro křivé obvinění.
Mimochodem — v témže příspěvku sám přiznal to podstatné: že ho na schůzku „vylákaly čerstvé informace o zadržení“, které mu někdo předtím nasadil. Tedy přesně mechanismus naší operace. Veřejně tak potvrdil, že se nechal navést smyšlenou informací.
Celou dokumentaci Cimbálovy dezinformační činnosti — devět článků, doxxing, odložená trestní oznámení i etnické útoky — najdete na jeho profilu v sekci dezinformátoři.
Co se dělo po zveřejnění
Po zveřejnění operace přišla dohra: ve dnech 13.–14. 7. 2026 byl Pavel Cimbál vyhozen z Deníku TO a jeho články z webu zmizely — ze 132 na 0. Dne 14. 7. 2026 pak oznámil, že na čas zmizí ze sociálních sítí. A to muž, jehož facebooková stránka nese jméno „Mne Neumlčíte".
Ve svém odchodovém příspěvku ze 14. 7. 2026 na stránce „Mne Neumlčíte“ Cimbál oznámil mizení ze sítí ve velkém stylu — plný šachových metafor a proroctví. Celou operaci, která ho rok a půl vodila za nos, popsal jako „těžké a dlouhodobé informační šachy“ a i po odhalení trval na tom, že „to ještě neznamená, že jste vyhráli“. Ani ve chvíli odchodu nepřipustil, že příběh, na kterém stavěl svoje články a udání, jsme mu celý naservírovali my.
„Tento účet odsud po chvíli zmizí. A objeví se až po nějaké době, úplně jinak a úplně jinde, leč poznáte mne určitě…“
Pavel Cimbál — „Mne Neumlčíte“, 14. 7. 2026
Muž, který nešel umlčet, se nakonec rozhodl zmlknout sám.
